Národy Středozemě

Trpaslíci - Durinův lid

Trpaslíci jsou velice hrdí, nepoddajní, stateční, silní a otužilí. Měří většinou od metru dvacet do metru padesát. Dožívají se v průměru dvěstěpadesáti let. Jsou velkými řemeslníky, kováři a staviteli kamenných síní a staveb. Těží kovy v podzemí hor, nejznámějším příkladem je vzácný kov Mithril z Morie. Protože, jsou adoptovanými Iluvatarovými dětmi, nemají nad nimi prsteny takovou moc jako nad lidmi, nebo elfy. Velkou zálibu mají také ve zpracování železa, stříbra a zlata a ve výrobě zbraní. Nade vše milují výtvory své práce, které žárlivě opatrují. Trpaslíci si vytvořili vlastní řeč Khuzdulštinu, kterou však žádné jiné plemeno Středozemě nezná, protože si ji trpaslíci velice přísně střeží. Jedno z mála známých slov této řeči je označení pro trpaslíka – Khazad

„Zešedl svět, hory zestárly, pod kovadlinou popel lpí, mlčí harfy i kladiva, temnota v sálech přebývá, sám Durin zhynul ve stínu tam v Morii tam v Khazad – dum.“

Ještě než se první elfové probudili, pod hvězdnou oblohou, stvořil Aule našich sedm otců – první trpaslíky. Nedokázal však předkům vdechnout život, a tak byli podrobeni jeho vůli. Pak přišel sám Ilúvatar a káral našeho tvůrce. Takže se Aule rozhodl, že trpaslíky zničí svým kladivem. Ti se ale náhle pod jeho rukou krčili a prosili o slitování. Ilúvatar se ve své moudrosti rozhodl, že je adoptuje mezi své děti. A zažehl v jejich srdcích tajný oheň. Nechtěl však, aby se naši otcové vzbudili ještě před elfy – prvorozenými. Takže přikázal Aulovi, aby je uložil ke spánku pod kořeny hor. Tam dřímali spolu se svými manželkami, dokud nenadešel jejich čas. Ale Durin náš prapředek spal sám.

Když procitl ze spánku hluboko pod mlžnými horami, vydal se na cestu. Ta jej zavedla až do údolí Anazulbizar a k jezeru Kheled – záram, kde Durin spatřil nad svou hlavou hvězdnou korunu. Když uzřel toto znamení, vystoupal do jeskyní nad jezerem a založil nové sídlo trpaslíků. To největší, které kdy tento svět spatřil. Tak se zrodily síně Khazad – dum.

Jak plynul čas, mnozí trpaslíci zapomněli na své dědictví a občas bojovali i po boku skřetů a dalších odporných bytostí Morgota či jeho poskoka Saurona.

Činy jiných nás, ale právem, naplňují pýchou. Byl to král Azaghâl  z Belegostu, kdo zabořil nůž do břicha vládce všech draků strašného Glaurunga. Byl to kovář Telchar, kdo vyrobil meč Narsil, který později nosil lidský král Elendil a byl to ten samý Telchar, kdo stvořil Angrist – nůž jímž byl z koruny samotného temného pána vyříznut Silmaril, jeden ze tří klenotů, jímž není rovno. Neboť obsahují poslední světlo Valinorských stromů. V trpasličím sídle Nogrodu se pak zrodil Nauglamír, náhrdelník do něhož byl Silmaril vsazen. Dosahoval tak oslnivé krásy, že se dokonce kvůli němu rozpoutala válka mezi naším lidem a elfy, která skončila smrtí a zmarem na obou stranách.

Když, ale Morgot padl a svět se změnil, mnohá z našich sídel skončila v troskách. Přeživší trpaslíci se odebrali do Khazad – Dům, kde dlouho žili pod moudrou a spravedlivou vládou panovníků Durinova rodu. Tehdy také vzniklo přátelství mezi elfy a trpaslíky, které dalo vzniknout mnoha velkým dílům.

Západní dveře Trpasluje, zdobené Isildinem, společně vytvořili ti nejlepší řemeslníci obou národů.

Mír ale skončil, když k elfům přišel Annatar. Tvářil se jako přítel a učil elfy velkému umění výroby kouzelných prstenů. Ve skutečnosti se, ale jmenoval Sauron a v srdci choval zradu. Své šperky rozdal lidem, elfům i trpaslíkům, ale sám v zemi Mordor vykoval ještě jeden prsten, aby vládl všem a jejich nositele spoutal ve stínech. Slabí lidé snadno podlehli moci prstenů a změnili se v přízraky.  Elfové si zradu uvědomili, ale jejich říše před branami Khazad – Dum byla zničena.

My trpaslíci jsme se však stáhli za pevné brány, jimiž ani temný pán nedokázal otřást a on zuřil. Neboť náš duch je silný a plný vzdoru a nikdy se nenechá zotročit a spoutat. Když se pak Králové Elendil a Gil – Galad rozhodli proti Sauronovi vytáhnout do války a svrhli jej na svazích hory Osudu, naše vojska jim ve válce pomohla.

Nadešel třetí věk a žíly Mithrilu se v hlubinách Khazad – Dum tenčily. Začali jsme proto kopat hlouběji, než kdykoli předtím. Nevědomky jsme, ale v nitru hor probudili stín a plamen. Morgotův démon zabil Durina VI. I jeho syna a naši předkové museli ze svého tisíciletého sídla prchnout.

Zprávy důlních mistrů říkají, že pod horami v Kraji je ukryto, spousta drahých rud a čekají jen na nás…

Elfové

Elfové, kteří se původně nazývali Qiendi čili ti, kdo mluví hlasem, bývají označováni jako nesličnější a nejmoudřejší ze všech ras Ardy. Stárnou velice pomalu a až na případy zabití jsou nesmrtelní. Elfové jsou typicky vysokého vzrůstu. Jejich vlasy jsou rovné či vlnité. Barva vlasů zpravidla vyplývá z toho, z jakého rodu pocházejí. Všichni elfové jsou charakterističtí svojí výbornou zručností a jedinečně vyvinutými smysly, zejména zrakem a sluchem. Mezi vzhledově charakteristické rysy patří zašpičatělé uši. Elfové se umí pohybovat velmi tiše, mohou být téměř prakticky neviditelní. Jsou spjatí s přírodou a své příbytky tvoří v korunách stromů. Jejich zbraní je luk. Za svých dlouhých životů skládají písně. Jejich jazyk je přímo stvořen k tvorbě hudby, která vyrazí dech nejednomu smrtelníkovi.

Ilúvatar, náš otec, nás stvořil a vdechl nám život ve věku Dvou stromů u břehu jezera Cuiviénen. Jsme jeho prvorozenými dětmi. Po dlouhé době čekání k nám přišli tři elfští poslové od Oromëho z Valinoru. Byli to Ingwë, Finwë a Elwë, kteří nás měli přesvědčit, abychom odešli z Cuiviénenu do Amanu. Tehdy došlo k našemu rozdělení. Naši bratři nás opustili a vydali se rýznými směry.

Naši skupinu vedl Finwë, a proto jsme nazýváni Noldor. Jsme Hloubavými elfy a stali jsme se miláčky samotného Aulëho. Usídlili jsme se v Tirionu na Túně. Žili jsme v klidu a míru.

V onom čase, kdy byl uvězněn Melkor, vládl v Tirionu náš Velekrál Finwë. V této době se ve Středozemi prvně objevují trpaslíci. Dochází k velkým objevům a vynálezům. Mezi ně patří vynalezení prvního písma v Tirionu.

Melkor, po svém propuštění, začal na nás žárlit. Snažil se nás zneužít a přelstít. S tím nejvíce pochodil u našeho rodu, Noldor. Melkor mezi námi šířil lži a pomluvy o Valar, a zmínil se i o lidech. Melkorovým největším nepřítelem se stal Fëanor, však to byl on, kdo přejal jeho myšlenky. V té době také stvořil Fëanor největší dílo všech dob, Silmarily, po kterých Melkor silně prahl. Pomluvy, jež vedly ke sporu mezi Fëanorem a Fingolfinem, při němž Fëanor na Fingolfina vytáhl meč, zavinnil Melkor.

Za to byl Fëanor vyhnán z Tirionu, a usadil se ve své pevnosti Formenos. Do exilu jej následovali jeho synové a Finwë. Fingolfin se stal králem Tirionu.

Když byl Fëanor opět mezi Valar, vykonal Melkor jeden ze svých nejohavnějších čínů, spolu s Ungoliant zničil Dva valinorské stromy. Na útěku z Amanu se stavil ve Formenosu, kde zavraždil velekrále Noldor, Finwëho a ukradl Silmarily. V ten okamžik přestal být Melkorem a stal se Morgothem. Fëanor pak, nedbaje zákazu Valar, vstoupil do Tirionu, a přede všemi Noldor mluvil o útěku do Středozemě, ke kterému ho opět nabádal Melkor. Tehdy on a jeho synové vyslovili svou strašlivou Přísahu. Většina Finwëho rodu však nic nepřísahala, a nakonec pár elfů z Finwëho rodu, mezi kterými byla i sličná Galadriel, vyslovili touhu rovněž odejít do Středozemě, a vládnout tam nějaké zemi po své vůli. Noldor opustili Tirion.

Poté, co jsme opustili Tirion, došlo nám, že budeme potřebovat lodě. Ty však měli pouze Teleri v Alqualondë. Fëanor je tudíž o ně požádal, a když Teleri odmítli, vzal si je násilím. Došlo tedy k Prvnímu zabíjení elfů elfy, pročež jsme byli prokleti. Finarfin se po Zabíjení obrátil zpět k Tirionu a získal odpuštění Valar.

Putovali jsme dál na sever. Po přistání v Losgaru Fëanor kázal lodě spálit. Fingolfinův lid se však neobrátil zpět k Tirionu, ale rozhodli se přejít Helcaraxë a došli k branám Angbandu právě, když vysvitlo slunce.

Fëanor a Fingolfin však ještě před tím vybojovali Bitvu pod hvězdami. Hravě jsme zvítězili, ale Fingolfinův syn Argon byl zabit, stejně jako Fëanor, na něhož bylo potřeba několika balrogů.

Po smrti Fëanora došlo mezi námi ve Středozemi k alespoň částečnému udobření. Novým Velekrálem Noldor se stal Fingolfin, který sídlil spolu se svým synem Fingonem a většinou svého lidu v Hithlumu. Jeho mladší syn Turgon nejprve obýval zemi Nevrast a později založil skryté království Gondolin. Vysočinu Dorthonion bránili Finarfinovi synové Aegnor a Angrod, jejich bratr Finrod zvaný Felagund postavil věž Minas Tirith bránící Sirionský průsmyk. Později přenechal Minas Tirith bratru Orodrethovi a založil skryté město Nargothrond. Fëanorovi synové bránili východní přístup do Beleriandu.

V roce 60 prvního věku se Temný pán, Morgoth, pokusil zaskočit náš rod náhlým útokem, který se však elfům podařilo odrazit. Poté následovalo téměř 400 let trvající Obklíčení Angbandu za něhož se Morgoth pokusil jen o ojedinělé výpady. V tomto čase přicházeli první lidé, kteří se připojili k nám v našem boji proti Temnému pánovi. Obležení Angbandu bylo proraženo v roce 455, kdy Morgoth porazil elfy a lidi v Bitvě náhlého plamene. V této bitvě byly zničeny říše, které vybudoval náš lid. Velekrál Fingolfin zemřel v souboji na který vyzval Morgotha.

Většina z našeho národa, jejichž Velekrálem se stal Gil-galad, zůstala ve Středozemi. Gil-galad a Círdan zůstali v přímořském Lindonu.

Galadriel se svým manželem Celebornem založili nedaleko východních bran trpasličího Khazad-dûm království Eregion, kde navázali kontakt s královstvími Lóriland lesních elfů ve Velkém zeleném hvozdu. Králem elfů Velkého hvozdu se stal vzdálený Thingolův příbuzný Oropher, jehož sídlem se stal pahorek Amon Lanc.

Našim kovářům, kterým tajně radil Morgothův zamaskovaný pobočník Sauron, se podařilo vytvořit prsteny moci. Tři elfí prsteny nosili Gil-galad, Círdan a Galadriel. Brzy jsme však prokoukli Sauronovu lest, prsteny před jeho chtíčem jsme skryli a nenosili jsme je. Sauron pro získání tří prstenů elfské říše napadnul, naštěstí jsme se za pomoci Númenorejců a trpaslíků jeho útoku ve válce ubránili.

V roce 3430 druhého věku bylo založeno Poslední spojenectví elfů a lidí, v němž se proti druhému Temnému pánu spojili všichni elfové s trpaslíky z Khazad-dûm a Dúnadany z království Gondor a Arnor. Společnými silami jsme porazili a svrhli Saurona. Stalo se však, že v bitvě zahynul Elendil, Velekrál Dúnadanů, společně s Gil-Galadem, velekrálem Noldor, a tak se Lidé a Elfové odcizili.

Elrond pro nás po bitvě poslal, aby náš lid, Noldor, žil v klidu v lesích, kdesi v Kraji...

Lidé

Lidé, podle pověstí Valinoru- Atani (Druhý Lid), v Beleriandu- Edain (přátelé elfů). V porovnání s elfy jsou lidé, méně krásní, méně odolní, snadněji podlehnou svodům stínu a především jsou smrtelní. Smrtelnost jim byla vetknuta jako dar od Iluvatara, jelikož na rozdíl od elfů, mohou měnit a ovlivňovat svůj osud. Co se s lidmi stane po smrti ví snad je Iluvatar a nejvyšší z Valar. Elfové, díky své odolnosti a dlouhověkosti nikdy nemohly pochopit hořkost smrti a důvod proč se jí lidé tak brání. Jednou z dlouhověkou odnoží lidí, ale ne však nesmrtelnou je lid Numenoru, který vzešel ze tří domů (lid Beora, Haldina a Maracha) kteří byly přátelé elfů.

První věk

Lidé se na Ardě ojevili až několik staletí po příchodu Eldar (elfů) jako jejich mladší sourozenci. O počátcích lidské rasy toho ani sami lidé moc nevědí. Eldar se domnívají,že na počátku, když se lidé objevily na východě, tam kde se dnes rozkládá Harad, Gondor a Rohan o jejich příchodě byl záhy informován Morgoroth a vyslal své špehy a poskoky aby přivedl lidi na svou stranu a obrátil je proti Eldar. Tento plán však nemohl zdárně dokončit jelikož se v raném věku Ardy Morgoroth zalekl rostoucí síly Eldar a tudíž se stáhl zpět do Angbandu. První člověk který vešel v známost elfů byl Beor a jeho lid. Beora následoval lid Haladin a lid náčelníka Maracha, ti všichni hledali v Beleriandu nový domov, za sebou nechali jen stín.

• První dům Edain, Bëorovci – usídlili se v Ladrosu. Z tohoto rodu pocházel například Beren, ten jenž získal jeden ze silmarilů. Po Bitvě náhlého plamene byla většina z nich vyhubena a zbytek postupně splynul s lidmi Třetího domu.

• Druhý dům Edain, Haladin– tito osídlili les Brethil. Po zkáze Doriathu byli téměř vyhubeni a malý zbytek se připojil k Prvnímu a Třetímu domu.

• Třetí dům Edain, Marachovci– byl ze všech Tří domů nejpočetnější. Usídlili se v Dor–lóminu.

Druhý věk

Za odměnu ve válkách proti Temnému pánu byl lidem Tří domů věnován ostrov Numenor, který se stal nejslavnějším královstvím lidí a námořní velmocí. Avšak s velkou mocí přišla i hamižnost a ostrov byl díky své touze po moci potopen samotným Iluvatarem. Zachránil se jen Elendil a jeho lid, kteří si říkali Věrní. Ti založili ve Středozemi království Gondor a Arnor a s pomocí elfů porazili Temného pána Saurona...

Po bitvě hledáme nové útočiště, kde bychom mohli žít v klidu a míru, a proto se vydáváme na západ, do Kraje...

Hobiti

Hobiti, lidmi zvání půlčíci, jsou malý človíčci, drobnější a menší než trpaslíci. Mají dobrý zrak a sluch, jsou hbití a obratní, ačkoli nikam nespěchají a mají sklony k tloustnutí. Jejich nohy jsou porostlé hustými kudrnatými chlupy, kvůli kterým nemusí nosit boty. Jsou plaší, a proto se zpravidla skrývají před Velkými lidmi.
Hobiti jsou malým, spořádaným a veselým národem, který má rád mír a klid. Jejich oblíbeným místem k životu byl vždy venkov s dobrými hospodáři a s dobře obdělávanou půdou. Jejich život je spjat se zemí a přírodou. Hobiti totiž hloubí a obývají nory s okrouhlými dveřmi a okénky, jenž připomínají okénka lodní kajuty.
Hobiti nikdy nevlastnily prsteny moci až na Jeden. Jsou však odolnější vůči zlu, který prsteny moci přináší.