Zpětný pohled na letní tábor u Ploučnice v červenci 2010

A máme za sebou opět jedno dobrodružství, tentokrát indiánské. Jak popsat dva týdny, které se naprosto vymykají všem ostatním v roce? Tuhle letní, bouřkovou, tajuplnou, hravou, tvořivou, měsíční, noční, tichou, teplou, přírodní, napínavou, hudební, posvátnou a kdovíjakou ještě atmosféru lze zažít především tam, kde nás neubíjí všednost.

„Bylo to suprový, moc se mi to líbilo. Tento tábor je přátelský, tvořivý. Líbí se mi tam to, jak si můžeme vyrobit různé věci. Např. šít plášť, náramky, loutku, buben, meč nebo luk a tak různě. Je to příjemný tábor, je hezké si večer sednout k ohni a být tam se svými kamarády. A proto tam pojedu i příští rok.“ (Lucie, 13 let)

„Na waldorfském táboře jsem byla poprvé. Bezvadně jsem si to tam užila. Bylo pro mě nové spaní v týpí. Hráli jsme spoustu her a soutěží. Také jsme vyráběli plnou věcí - loutky, přívěsky, luky, bubny a spoustu zajímavých předmětů. Každý večer jsme zpívali písničky. Také jsme byli na dvoudenní výpravě a navštívili při ní hrad Bezděz. Vedoucí (17-18) byli super. Myslím si, že mladí vedoucí jsou na táboře určitě potřeba. Děti si s nimi více rozumí. Byli tam samozřejmě i vedoucí starší 20 let. Na konci tábora jsme měli velkou hostinu, při které dobrovolníci předvedli krátké scénky.“ (Kačka, 13 let)

Hopi (v překladu „Mír“) je jedním z nejstarších indiánských kmenů sídlících ve Spojených státech amerických. Jejich hlavními cíly je žít v absolutní harmonii s přírodou, sdílet hlubokou lásku k Zemi a všemu živému a uznávat své Bohy a Vesmír. Hopiové jako jeden z mála kmenů nevedli na této planetě žádnou válku proti druhým. Žijí podle prastarých zvyků a proroctví. O to jsme se pokoušeli i my.